O nás, aneb kde je náš konec

Hele, co takhle si jít zazpívat? Ozvalo se za jeho zády a on se prudce otočil, tak tak, že nezvrhl do klávesnice notebooku šálek kávy.

Byl krásný letní den a střešními okny dopadaly do útulného podkrovního pokoje paprsky pozdně odpoledního sluníčka.

Lekl se, to si musel přiznat, ale automaticky odpověděl: No tak jo, proč ne.

To samé se opakovalo i v ostatních podkrovních pokojích. Tedy, vlastně ne úplně to samé. Zatímco v prvním pokoji vylekala soustředěného programátora, ve druhém pokoji jí málem někdo vypíchl oko vysokorychlostním pohybem smyčce a ve třetím pokoji tamní obyvatel ucukl rukou, v níž držel pájecí pistoli a nechtěně začal do integrovaného obvodu zapojovat i okolní desku stolu. Zývalo ještě zajít dolů a přizvat posledního člena.

Pak už se ozvalo několik dosti nesynchronizovaných a ne zrovna lahodných zvuků, které byly výsledkem hromadného přesunu z prvního patra do obývacího pokoje v přízemí.

Rozdaly se složky s pečlivě popsanými a slepenými notami, skupinka se usadila a s chutí se dala do zpěvu.

Rozrostli se. Na začátku zpívali tři. Musela to být legrace. Představte si 3 malý kluky v bílých nažehlených košilích a černých kalhotách, sotva dosáhnou na mikrofon a číst z nich umí zatím jen jeden, a tihle Vám s nadšením zazpívají 2 známé country písně. A manažer a skladatel? No jejich tatínek.

Ale čas ubíhal rychle. Přes country a lidové písničky se dostávají k populárním písním a taky k jazzu, rocku a klasice.

K třem bratrům se pak připojuje ona - jejich sestřička. Hrají na hudební nástroje a s ještě větší chutí zpívají. Nejstarší pak odchází studovat, ale je nahrazen mladším bratrem.

Takže pořád tři a jedna.

V poslední době ještě přizvali maminku, které prakticky vděčí za to, že takhle mohou hrát a zpívat. Takže nově je z nich kvintet.

Rozšiřuje se i jejich repertoár. A tak kromě country a lidových písní zpívají i skladby vokálně-jazzové a populární. Na Vánoce a Velikonoce nacvičují skladby, které zpívají při mších v místních kostelech.

No vzala to zkrátka, řekla si v duchu a její hlas se připojil k těm ostatním.

Venku se příjemně stmívalo a protože byla otevřená okna, ozývaly se až ven jejich hlasy. Hlasy Vejmelků, totiž Voces Veimelcorum.